Legendární souboj u O.K.Corralu

Jednoho bouřlivého říjnového dne roku 1881 bylo město Tombstone v Arizoně dějištěm snad nejznámější přestřelky v historii Divokého západu.

Bratři Earpové a jejich přítel karetní hráč Doc Holliday stáli proti čtyřem cowboyům z okolí. Byl to klan bratří Clantonů a McLauryů. Souboj proběhl na prázdném pozemku za stájemi známými jako O.K.Corral. “V jednom okamžiku byli tři muži odesláni na věčnost!“, tak zněl titulek první zprávy o této události v The Tombstone Epitaphu. Okamžik trval, přesně vzato, jen něco přes půl minuty, avšak smrtonosné stakato 34 revolverových střel přetrvávalo v uších svědků celé měsíce. Přitom toto střetnutí nebylo ničím výjimečné. V pohraničí bylo držení zbraní rozšířenější než na východě USA. Noviny na Západě vydávaly články o střeleckých soubojích všeho druhu – o přestřelkách opilců v saloonech, přepadeních bandity, dobytkářských válkách a částečně i o duelech v evropském stylu.

O výše zmíněném souboji u O.K.Corralu jsou přesnější zprávy než o většině jiných přestřelkách, a jeho pověst typického střetnutí “revolverových hrdinů“ je zasloužená, neboť zde došlo ke klasické pohraniční konfrontaci: psanec proti muži zákona, profesionální karbaník proti cowboyovi, dobrodruh z města proti neotesanému muži z divočiny.

Tyto protiklady však nebyly v žádném případě jednoznačné, jak by se z této přestřelky dalo vyvozovat. Hranice mezi dobrem a zlem byla málo patrná. Nepřátelé, kteří se dívali do očí, měli většinou více společného, než si přiznávali. Většina mužů byla svéhlavá a znala málo soucitu či skrupulí. Když si dva měli vyřídit své účty, většinou nezáleželo na tom, na které straně zákona stojí. Jejich zákonem byl revolver a jejich postojem byl postoj rychlého střelce. V Tombstone, jako všude na Západě, se hodil titul “revolverového hrdiny“ na šerify stejně tak jako na zloděje koní, na muže, kteří byli ve své osadě respektováni, jako i na takové, kteří měli špatnou pověst. Jejich motivy byly rozdílné, ale jejich cíle byly v podstatě stejné.

Wyatt Earp...

 earpwyatt-2
 Wyatt Earp

... to po přestřelce lapidárně shrnul: “Prostě jsem nechtěl, aby byl někdo z té bandy rychlejší“.                 Na takovou upřímnost slyšeli i ti nejkritičtější součastníci. Žili v posledním čtvrtletí 19.století a muži zákona nemohli s mohutnými vlnami osídlenců Západu držet krok. Sice byla většina obyvatel země slušná a mírumilovná, avšak k populaci patřili i různí tuláci, nájemní cowboyové, hledači zlata, železniční dělníci a mladí odvážlivci z východu, kteří si chtěli užít pár let volnosti, než se usadí, a různí dobrodruzi, jejichž cílem bylo lehce přijít k penězům.

Většinou žili v nějakém pohraničním městečku, které, ať se jednalo o dobytkářskou, železničářskou či zlatokopeckou osadu, nebylo právě atraktivní. Mělo širokou nevydlážděnou hlavní ulici, v létě plnou prachu, v zimě umrzlou na kost, po jejíž stranách stály stany nebo dřevěné budovy. Mezi nimi byly rozesety saloony, tančírny a bordely. Saloon byl často pouhým stanem s výčepem, který sestával ze dvou sudů, přes které bylo položeno prkno. Ale také mohl být výstavným domem se třpytivými zrcadly, lustry a smyslnými obrazy nahých žen a pompézním vyřezávaným mahagonovým barem, který prodělal dlouhou cestu ze St.Louis. Bordel byla malá chýše nebo naopak taneční sál v jehož zadním traktu se nacházely pokojíčky pro intimní chvilky. Jestli tak nebo tak, pro kopáče z dolu po šichtě nebo pro cowboye, který přijel přímo z ranče, byla tato místa oázou zábavy s bohatou nabídkou sexu, alkoholu a hazardních her. Jedna z těchto tří věcí hrála téměř pokaždé roli při střetu mužů, jejichž revolvery byly vždy v pohotovosti.          

Tombstone

Od začátku slibovalo Tombstone být stejným městem jako každé hnízdo na americkém západě. Bylo deset měsíců staré, když jej Wyatt Earp a jeho bratři poprvé v prosinci roku 1879 spatřili na vlastní oči. Zaprášenou plochu se stany a boudami, která se tísnila mezi pohořími Dragoon a Whetstone. Avšak ze stříbrných dolů v blízkosti vrchu San Pedro proudilo takové bohatství, že počet obyvatel stoupnul během dvou let z nuly na takřka šest tisíc. V den, kdy Earpové dorazili, byla hlavní ulice plná zlatokopů, kteří si kupovali nářadí, obchodníků, jež zřizovali nové obchody a tesařů chvatně budujících kašírovaná průčelí nových budov.

Podvodníci byli v pohotovosti, aby cizincům prodali stavební pozemky, které jim nepatřili, nebo nabídli podíly v dolech, které nic nevynášely. S očekáváním bohatého zisku sledovali tři dlouhonohé, vousaté Earpy. Bratři v černých kabátcích a s klobouky s tvrdou krempou, kteří pomáhali svým ženám z vozů, vzbuzovali respekt jako nějací kazatelé. Přijeli z daleka. Wyatt a James ujeli 1.200 kilometrů z Dodge City v Kansasu s oklikou přes Prescott v Arizoně, aby vyzvedli Virgila, který tam hledal zlato. Do Tombstone je přilákal věhlas města s neomezenými možnostmi. James, ve svých 38 letech nejstarší z nich, doufal postoupit z barmana na majitele saloonu. Virgil, obtloustlý šestatřicetiletý muž, který byl v Iowě a Kansasu poštovním kočím, chtěl hledat stříbro nebo alespoň zabrat claimy, které hodlali Earpové s rychlým ziskem prodat. V poslední době měl ještě vedlejší zaměstnání – v Prescottu byl činný jako dočasný deputy šerif a při odjezdu do Tombstone byl jmenován deputy US marshallem pro teritorium Arizona.

Earpové

Jednatřicetiletý Wyatt Berry Stapp Earp, který byl z Earpů nejproslulejší, měl vlastní plány. Narodil se 19.března 1848 v Monmouthu v Illinois a měl za sebou poněkud temnou minulost a jeho postoj k zákonům nebyl právě čítankový. V roce 1870 dělal strážníka v Lamaru v Missouri, oženil se, ale jeho těhotná žena zemřela na tyfus. Něco se v něm zvrtlo a odešel za dobrodružstvím do Indiánského teritoria, kde byl se svým přítelem obviněn z krádeže koní v blízkosti Fort Gibbon. Oba byli obžalováni, ale Wyatt uprchl ještě dříve než došlo k soudnímu procesu do Kansasu, kde se živil lovem bizonů.

Při dalším setkání se zákonem stál opět na jeho straně. Pracoval jako policista ve Wichitě v Kansasu, ale měl problémy s městskou radou a často se hádal s šerifem Billem Smithem. Poté co byl starostou napomenut, aby vybrané pokuty odevzdával do městské pokladny, jinak že neobdrží mzdu, přestěhoval se dál do Dodge City, kde se stal pomocníkem šerifa. To bylo v roce 1876. Svou mzdu policisty si více než zdvojnásobil tím, že v největším saloonu Long Branch pracoval jako rozdavač karet u dvou nejpopulárnějších her v pohraničí – Fara a Monte. Ze zisku podniku dostával procenta a jako strážce zákona se staral, aby rozčílení prohrávající opustili hernu v klidu. V Tombstone měl v úmyslu své aktivity rozdělovat podobně.

Když se Earpové objevili ve městě, nikdo by v nich nehledal “revolverové hrdiny“. Na Jamese se toto označení v žádném případě nehodilo. Měl neohebnou ruku po svém zranění v občanské válce (1861-1865) a byl člověkem, který se držel zpátky. V přestřelce u O.K.Corralu nehrál žádnou roli. Virgil a Earp byli z jiného těsta. Oba uměli zacházet se zbraněmi a dlouho nepřemýšleli o jejich použití. Obzvláště Wyatt si získal v Kansasu pověst nebezpečného a nebojácného protivníka. Že jsou v Tombstone nutní dobří střelci, se ukázalo brzy poté, co se Earpové usadili. James se možným těžkostem vyhýbal a věnoval se své práci v restauraci. Oba jeho bratři se však brzy ocitli ve víru rušných událostí. Virgil se musel vzdát svého plánu věnovat se zákonu jen jako vedlejšímu zaměstnání, když jedné noci zloděj dobytka, který se chtěl ve městě opít, nedopatřením zastřelil městského marshalla. Poprosili ho, aby přechodně nastoupil na jeho místo a později jeho postavení v úřadě prodloužili.

Oriental Saloon

 doc_holliday
 Doc Holliday

Wyattovy původní plány zůstaly nezměněny. Koupil si herní koncesi v nejluxusnějším a nejvíce prosperujícím podniku města – Oriental Saloonu, a v protějším saloonu Eagle Brewery provozoval stůl pro Faro. Vedle toho sloužil jako strážce pořádku, nejprve jako deputy šerif a později, když se stal Virgil městským marshallem, jako jeho pomocník.         

Počátkem roku 1880 dorazil čtvrtý bratr, osmadvacetiletý Morgan, a posílil Earpovskou kliku. Byl horká hlava a bylo o něm známo, že občas pracoval jako policista. Wyatt ho seznámil s místním zástupcem dopravní firmy Wells, Fargo & Co., jenž ho zaměstnal jako ozbrojeného průvodce dostavníku do Tucsonu, který byl 11 hodin na cestě. Mimoto našel Morgan, stejně jako Wyatt, vedlejší zaměstnání u městské policie. Bratrstvo Earpů brzy dostalo posilu v osobě Wyattova přítele ze starých časů v Dodge City – Johnovi “Doc“ Hollidayovi. Tento muž se narodil 14.srpna 1851 v Griffinu v Georgii a byl původně zubařem (“Doc“ podle titulu doktor). Svoji první dentistickou praxi si otevřel v Texasu s kuriózní reklamou “Při nespokojenosti vracím peníze“. Nyní však byl náruživým hráčem v karty a do Tombstone dorazil po krátkém zdržení v Prescottu, kde měl štěstí ve hře Faro. Byl to alkoholik s pokročilou tuberkulózou, výbušný, chladnokrevný a vždy připravený zabíjet.

V té době se stávalo Tombstone civilizovanějším místem. To si alespoň myslel Wells Spicer, vážený mladý advokát a soudce v jedné osobě, který měl zálibu ve statistikách. V jednom dopisu z počátku 80.let uváděl, že Tombstone mělo dvě taneční haly, tucet heren a více než dvacet saloonů. “Přesto“, jak napsal, “je naděje, že se poměry zlepší, neboť vím o dvou Biblích ve městě“.

V následujících měsících vešlo ve známost otevření vybraných restaurací jako Julius Ceasar´s New Yorker Coffee House a Maison Doree v hotelu Cosmopolitan, jejichž specialitou byla hovězí hruď á la flamande či šunka v šampaňské omáčce. Hotel Russ House, který provozovala filantropicky založená Nellie Cashmannová, známá jako “Anděl z Tombstone“, praskal ve švech.

Bird Cage Theatre (divadlo Ptačí klícky) uvádělo, vedle ne příliš oduševnělých zábavních scének, i výpravnou “uměleckou“ inscenaci “Pinafore“. Po představení mohly dámy a jejich doprovod navštívit jednu ze dvou prodejen zmrzliny, zatímco se mladí šviháci procházeli po ulici a zpívali operetní melodie. Započala éra zvelebování.

Zdálo se, že divoké a surové Tombstone poprvé dostává punc civilizovaného města. Až jednoho nedělního večera improvizovalo několik lehkých dívek se svými kamarády oslavu na ulici a přitom střílely z revolveru po okolí. Tehdy měl vydavatel lokálního listu Nugget pocit, že již věci nejsou plně pod kontrolou.

“Většina z nás zde nahoře bydlí ve stanech“, psal zlostně, “a když opilci povykují a bezcílně kolem sebe střílí, jako minulou noc, není již pro pokojné občany bezpečí“. Bylo jasné, že kdo chtěl město dostat pod kontrolu, musel si vynutit dodržování zákona anebo musel mít vliv na rozhádané podsvětí Tombstone. Virgil a Earp měli najednou – spíše shodou okolností nežli díky plánu – v obou sférách moc v rukou. Tato neočekávaně příznivá situace přinesla oběma bratrům výhody, kterých plně využili – v nutných případech i s tasenými revolvery.

Clantonové a McLauryové

Jak se dalo očekávat, měli Earpové brzy kupu nepřátel. Největšími byli rančeři, cowboyové a zloději dobytka, kteří žili v okolí Tombstone. Nepřátelství částečně plynulo i z antipatií, které vládly mezi obyvateli měst a venkova. Pro rančery a jejich přívržence, z nichž mnozí tam již žili druhou generaci, byli obyvatelé Tombstone vetřelci a město samotné špinavou skvrnou na doposud panenské zemi. Pro měšťany byli zase muži, kteří občas vjeli do Tombstone, rabiáci a zdivočelí ničemové, kteří neznali pořádek. Navíc ještě nakládali nebezpečně se svými revolvery, obzvláště po noci strávené v saloonu, střílejíce dokonce – jak psal Epitaph – “na Měsíc a hvězdy“. Wyatt Earp tyto lidi nesnášel. Když byl policistou v dobytkářských městech Kansasu, dělali mu ze života peklo. Brzy se ukázalo, že nejhorší byly dvě skupiny bratrů – Clantonové a McLauryové.

Od počátku 70.let byli spřáteleni a chovali na řece San Pedro dobytek, ještě než vzniklo město. Původně prodávali jateční zvířata americké vládě, která zajišťovala proviant Apačům v rezervaci San Carlos. Nyní bylo hlavním odběratelem Tombstone. Většinou přijížděli do města, aby uzavírali nové obchody s restauracemi a místními řezníky. Ale neprodávali jen vlastní dobytek, který pěstovali na San Pedru. Většina byla ukradena v sousedním Mexiku. Nejdivočejším mezi Clantonovými bratry – Ikem, Billem a Phineasem – byl Ike, ten se také věnoval nočnímu životu v Tombstone nejintenzivněji. Všude, kde se objevil, se rád předváděl jako úspěšný dobytkář a spolehlivý bojovník. Earpové zjistili velice rychle, co si pod slovem spolehlivý představit.

Ike si obstaral z Texasu pár rychlých koní a byl vždy připraven měřit se v závodech. Wyatt Earp měl koně, o kterém si myslel, že je nejrychlejší v okolí, avšak nebyl to schopen dokázat, neboť mu ho někdo ukradl. Když jej o pár měsíců později objevil, seděl v jeho sedle Billy Clanton. Z této aféry však Wyatt udělal pouze nedorozumění a Billymu odpustil. První vážnější problém vznikl díky přátelům Clantonů a McLauryů.

Jednoho dne se ztratilo šest mul z blízké armádní stanice Fort Huachuca. Virgil Earp, který jako deputy US marshall, měl oprávnění získávat zpět ukradený státní majetek, se odebral s Wyattem, Morganem a oddílem vojáků pod velením poručíka ztracená zvířata hledat. Muly našli na McLauryho ranči a to zrovna v tom okamžiku, když bratři začali falšovat vypálené US značky. Zaskočení cowboyové slíbili, že je vrátí, ale nějak nezvládli zadržet své spřátelené zloděje dobytka, kteří zmizeli. Tímto byly odstraněny důkazy a marshall nemohl na neznámé zločince podat trestní oznámení.

Šerif John Behan

Clantonové a McLauryové mohli nerušeně pokračovat ve svém obchodě s dobytkem, neboť měli jednoho přítele na tom správném místě. Byl jím šerif okresu Cochise, sídlící v Tombstone, jménem John Behan. Guvernér teritoria Arizona John C.Fremont ho v únoru 1881 jmenoval do funkce a po ukončení úředního období Behana čekaly volby, jak vyžadoval zákon. Bylo mu jasné, že má šanci zůstat šerifem pouze tehdy, když bude mít většinu mezi cowboyi. Pracoval v jejich zájmu, ať to bylo v mezích zákona, nebo i jinak. Earpové Behana neuznávali, protože stranil cowboyům, ale ani šerif agilní bratry neměl v lásce. Virgil Earp mu byl samozřejmě rivalem, neboť jako deputy US marshall velel v Tombstone městské policii. Ale i Wyatt byl pro Behana nebezpečný. Úřad okresního šerifa se mu zdál úctyhodný, tak se rozhodnul proti Behanovi kandidovat. Krom toho se mu zalíbila hezká mladá herečka, která hrála v oblíbeném kousku “Pinafore“. Do té doby žila s Johnem Behanem, ale dávala přednost Wyattovi.

Postupně se rozvíjela mezi Earpy a cowboyi hluboká nenávist. V červnu 1881 nechal Behan zatknout Doca Hollidaye, společníka Earpů. Podezříval jej, že při útoku na poštovní dostavník několik mil za městem, zavraždil kočího. Řízení bylo sice pro nedostatek důkazů zastaveno, ale Holliday nepatřil k mužům, kteří odpustí a zapomenou. Ani Earpové nemohli dělat hluché před pomluvami, že tento útok byl pečlivě připravený díky intimním informacím, které poskytl Morgan, jenž byl jezdcem u Wells, Fargo & Co. Bratři si z těchto pomluv sice nic nedělali, ale tušili, že je rozšiřují Clantonové a McLauryové.

Výzva na krvavé zúčtování

V září 1881 se Earpům povedlo dokonce dvakrát vytřít zrak cowboyům a šerifovi Behanovi. Virgil Earp, jako US marshall, zařídil zatčení Behanova zástupce Franka Stilwella a jednoho přítele Clantonů, pro podezření z přepadení dostavníku. Ike Clanton se objevil u soudu a složil za zatčené kauci. Do města přijel i Frank McLaury, přátelé Clantonů byli i jeho přáteli. Na chodníku náhodně natrefil na Morgana Earpa a vztekle jej vyzval, aby se odebral do středu ulice, kde se nacházel Ike Clanton a jeho kumpáni. Chvíli stáli beze slova proti sobě a měřili se zlými pohledy, potom Frank McLaury řekl Morganovi: “Jestli mě budeš pronásledovat, nikdy mě nedostaneš a já tě oddělám!“ To byla veřejná výzva a krvavé zúčtování se zdálo být neodvratitelné. Cowboyové zřejmě vycházeli z toho, že čas a místo střetu určí oni – avšak Earpové nepřipustili ani na okamžik, aby jim dali výhodu... pokračovanie si prečítajte v článku Souboj v Tomstone, 2. díl